Květen je tradičně měsícem, ve kterém dochází k prvnímu rojení včel. Na stromě na zahradě, či na jiném méně vhodném místě tak můžeme nalézt roj včel, který má zpravidla tvar visícího hroznu. Je-li roj blízko obydlí, je to věc jistě nepříjemná. Když však víme, jak se v takové situaci zachovat, je řešení o něco snazší.
Rojení je přirozeným způsobem rozmnožování včelího společenstva. V úlu se líhne nová včelí matka, která přebírá pomyslné otěže a původní matka odlétá s částí včelstva do nového obydlí. Na cestu si s sebou z úlu berou jen takové množství zásob, které jednotlivé včely unesou ve svých medných váčcích.
Tím, že je rojení přirozenou vlastností života včel, není vždy v silách včelaře mu zabránit. Jakákoliv opatření, kterými lze rojení omezit, nejsou stoprocentní. Není ale třeba propadat panice. S chladnou hlavou jdou věci snáze.
Je a není. Rojící se včely nemají zájem útočit na člověka. Samozřejmě, budeme-li se snažit roj rozehnat, či s ním jinak bojovat, včely se budou bránit. A nejedno žihadlo se stává velmi pravděpodobné.
Roj se po vylétnutí zpravidla usadí na nějakém blízkém místě. Tím může být větev, lampa, střešní podhled. Zde vyčkává, než nalezne „trvalé bydliště“ zpravidla nějakou dutinu či prostor podobný úlu.
Tato vlastnost roje je pro řešení, co si s ním počít, poměrně zásadní.
Když už se stane, že mi roj přistane na zahradě nebo jinde v blízkosti obydlí a chci/potřebuji zakročit, je dobré zvolit následující postup.
Zejména první dva body jsou založené na domluvě. Je tedy nutné počítat s tím, že ne vždy je v silách včelaře pomoci. Roje nezřídka zalétnou do míst, která jsou běžně nepřístupná, případně jejich odstranění představuje výrazné riziko. Záchrana roje bez odpovídajícího vybavení v takovém případě nikdy nestojí za případný úraz.